ARCHIV – tento článek je již staršího data. Doufám, že mnoho myšlenek v něm je stále platných, avšak některé informace již mohou být zastaralé.
26.3.2006
Z prvního setkání Czech SIGCHI mám pozitivní dojem, i když se vyskytly menší mouchy. Tématem večera byly persony.
Ve čtvrtek 23.3. jsem byl na prvním setkání Czech SIGCHI (Special Interest Group on Computer-Human Interaction). Tato organizace by měla sdružovat odborníky na použitelnost aplikací a webů a také druhotně zvyšovat obecné povědomí o použitelnosti, což je určitě dobře – použitelnost je u nás zatím hodně nedoceněná.
Tématem úvodního setkání byly persony – fiktivní uživatelé, které si vytvoříme ještě před návrhem webu či aplikace na základě určitých známých charakteristik naší cílové skupiny. Díky těmto uživatelům potom můžeme náš produkt uživatelům lépe přizpůsobit.
O personách přednášeli Jakub Franc ze Sun Microsystems a Zdeněk Míkovec z ČVUT. Měli to hezky připravené, výklad byl srozumitelný a často i pobavil – hlavně při představování ukázkových person, metrosexuála Evžena a bezdomovce Tondy. Většinu věcí už jsem věděl, ale přednáška mi přinesla i některé nové informace:
Persony by však neměly být přeceňovány. Důležité jsou hlavně v případě, že na návrhu pracuje více lidí, aby se podařilo ustanovit uživatelské priority. Pomoct mohou také k tomu, aby se do uživatelů lépe vžili vývojáři a další tvůrci produktu, kterým je použitelnost a orientace na uživatele více vzdálená. Rozhodně ale podle mě není nutné vytvářet persony při každém projektu – stejně jako další nástroje usnadňující návrh, záleží jen na nás, co nám nejlépe v dané situaci pomůže. Můj osobní názor je, že persony stejně nenaučí málo empatického člověka myslet jako uživatel - neboli, tak jako tak záleží hodně na osobnostních předpokladech.
Co mi na setkání chybělo, bylo víc diskuse a alespoň jeden reálný, praktický příklad. Diskusi byl vyhrazen pouze krátký čas na konci, to byla škoda – myslím, že právě v ní je největší přínos podobných setkání, klidně bych kvůli ní oželel větší část přednášky.
Celkový dojem z první akce Czech SIGCHI mám pozitivní, proto doufám, že její aktivity budou dále pokračovat a rozvíjet se. Rozhodně doporučuji zapsat se do newsletteru informujícím o dalších akcích.
Jirka Chomát (24.3.2006)
1. Tom | 27.3.2006, 9.31
Ahoj. Proč myslíš, že je lepší personou skutečný člověk? Já spíš souhlasím s tím, že "umělá" persona je použitelnější.
2. Martin Michálek | 27.3.2006, 10.30
Bohužel jsem nestihl začátek přednášky. Byl by to hezký úvod do problematiky persón, ale v zásadě jsem se nedozvěděl nic, co si nemůžu nastudovat během několika minut googlování.
Slabinou asi byla nedostatečná návaznost na reálnou praxi. Přednáškám však držím palce a budu dál sledovat vývoj.
3. | 27.3.2006, 22.09
4. Martin Kopta | 28.3.2006, 12.16
Taky si myslím, že reálné osoby nejsou to pravé. Potíž vidím v tom, že u reálné osoby se soustředíte na reálné vlastnosti, která ta osoba má a na reálný vztah k té osobě, tak u persóny si vlastnosti můžete modelovat podle potřeby a vztah k ní není předem daný.
Jinak mně se líbilo, že kluci modelují persóny na základě uživatelského výzkumu/průzkumu, a ne úplně kreativní technikou. Slabinou asi skutečně bylo, že si jako softwaráři vybrali za příklad web, kde si nemohli být tolik jisti. Na druhou stranu se obávám, že tu stovku lidí by moc nenadchlo sledovat persóny postavené pro netbeans...
5. Martin Snížek | 28.3.2006, 17.24
Ad reálné osoby jako persony: Myslím si, že jsou dobré, protože už je to kompletní člověk. Personu nikdy nevymodeluješ tak, aby ti její profil sám o sobě odpověděl na každou otázku. S reálným člověkem si můžeš před návrhem popovídat a máš tak v hlavě daleko lepší představu, která ti podle mě pomůže daleko víc, než vymyšlená persona.
Tím samozřejmě neříkám, že vymyšlené persony jsou špatné. Podle mě je nejlepší využít obojí, pokud můžeme. Např. u webu ale často nemáme potřebná data, z kterých by se daly reálné persony vymodelovat, takže si persony musíme dost vymýšlet na základě našeho a zadavatelova odhadu. A v takové situaci už je imho reálná persona lepším řešením.
Já bych se spíš bál jedné podstatné věci u reálných persón:
Cílová skupina je taková skupina lidí, která splňuje určitá kritéria. Všichni v této skupině tedy mají společné vlastnosti, které jsme definovali jako kritéria.
ALE! - Kromě těchto vlastností má každá osoba ve skupině spoustu dalších vlastností, ve kterých už se může lišit (dokonce může být v té vlastnosti jedinečná).
Pokud tedy použijeme reálnou osobu jako persónu, hrozí, že web (produkt) "ušijeme na míru" tomuto konkrétnímu jedinci i s ohledem na vlastnosti, které nejsou typické pro naší cílovou skupinu. U nereálných persón, jsou všechny ostatní vlastnosti (než které jsme definovali) nejasné a tak nehrozí, že se některou z nich omylem zaměříme...
7. Martin Snížek | 30.3.2006, 11.30
[6] To je zajímavý postřeh. Já mám ale pocit, že lidé budou přisuzovat i nereálným personám vlastnosti, které nejsou definovány, na základě svých zkušeností s podobným typem lidí. Celkově z toho asi vyplývá hlavně to, že ani persony nás nespasí, je třeba opět přemýšlet :-)
Diskuse již není aktuální, další komentáře tedy není možné přidávat. Pokud mi i přesto chcete sdělit svůj názor na článek, kontaktujte mě.
© Martin Snížek 2005-2023. ISSN 1802-2103.