Top článek 16.2.2006 | Témata: Návrh a řízení webu, Pravidla použitelnosti
Dozvíte se, jak dosáhnout krátkých a jednoduchých URL pro důležitý obsah webu, proč neuvádět v URL kategorii, do které stránka patří, proč používat variantu domény s www na začátku, jak zbavit URL nepotřebných součástí, a poznáte mnoho dalších praktických doporučení pro tvorbu URL.
URL je adresovací systém současného webu – každá stránka má na něm přiřazeno své jedinečné URL. Ne, tenhle článek nebude o teorii ani o technologiích. Úvodní větou jsem vám jenom chtěl sdělit jednu důležitou věc: odpoutejte se hned na začátku od spojování URL se systémem souborů na počítači.
Já vím, ono to k tomu svádí, přece jen jsou URL často namapována na systém souborů na serveru. Ale nemusí to tak být vždycky: v podstatě všechny platformy, na kterých se dnes budují dynamicky generované stránky, mapují URL pouze virtuálně, na neexistující soubory (jenom se zavolá příslušná aplikace) – nejznámější je v této oblasti mod_rewrite serveru Apache. O URL je proto podle mého názoru lepší uvažovat jako o pojmenovávacím schématu a nespojovat ho nutně se systémem souborů.
Každé URL by mělo být:
V následujícím textu popíšu několik pravidel, které vám pomohou vytvořit URL vyhovující obecným požadavkům, o kterých byla řeč v předcházející části.
Přípony souborů jsou při použití virtuálních URL zbytečné, pouze dělají URL složitějším. Stejně tak je zbytečná i část URL cgi-bin, která je často používána na webech, které využívají pro dynamické generování stránek technologii CGI.
Adresa www.example.com je mezi běžnými uživateli daleko více zažitá než adresa example.com. U domény cz je navíc další problém s tím, že některé organizace a firmy používají příponu cz ve svém názvu, souvislost s internetem je proto u této přípony ještě více oslabena. Doporučuji proto používat jako výchozí variantu adresy www.example.com a z adresy example.com na tuto adresu přesměrovávat (s HTTP kódem 301).
Nepoužívejte adresy typu www.example.com/složka/index.html. Jméno souboru je v tomto případě naprosto zbytečné, stačí uvést pouze složku – webový server potom sám předloží její výchozí soubor.
Toto pravidlo byste měli dodržovat velmi důsledně, odkaz na výchozí soubor by se neměl nacházet nikde na vašem webu. Často se v tom dělá chyba při odkazování na úvodní stránku, kdy odkaz vede na www.example.com/index.html místo na www.example.com.
Je otázka, jestli používat adresy typu www.example.com/stranka/ nebo www.example.com/stranka (bez lomítka na konci). Pokud máte statický web a URL ukazují na reálné složky na serveru, potom logicky musíte používat variantu s lomítkem na konci – pokud lomítko neuvedete, server obvykle automaticky přesměrovává na variantu s lomítkem.
Co když ale máte web s pouhými virtuálními URL? Tady už je technicky jedno, jakou variantu použijete. Osobně se v tomto případě klaním spíše k variantě bez lomítka, protože je jednodušší (o jeden složitý znak méně), ale asi je to věc názoru. V každém případě byste se měli rozhodnout pro jednu variantu a z té druhé na ni přesměrovávat HTTP kódem 301.
Název stránky nebo její stručný identifikátor v URL značně pomůže uživatelům, aby se v URL zorientovali a aby si ho zapamatovali. Jedná se proto o základní požadavek na použitelné URL. Pár dobrých rad:
Struktura webu obvykle není jednou navždy dána, ale postupem času se mění. URL však mají být trvalá. Z toho vyplývá: neuvádějte v URL zařazení jednotlivých stránek do kategorií (adresa www.example.com/jméno-kategorie/stránka je špatným příkladem). V případě uvádění kategorií v URL budete muset při změně struktury webu měnit i strukturu URL, což je vůbec nejhorší věc, která se může vašim URL stát.
Nepoužívejte v URL znaky, s jejichž psaním na klávesnici mohou mít běžní uživatelé problémy. Znamená to vyvarovat se znaků @, ~, &, ale i třeba podtržítka (_).
Vyhledávače (tedy alespoň Google) chápou slovo1-slovo2 v URL jako dvě oddělená slova, zatímco slovo1_slovo2 jako jedno dlouhé slovo (podtržítko ignorují). Proto byste měli slova v URL oddělovat pomocí pomlčky (přesněji řečeno spojovníku) nebo tečky, ale více používané jsou pomlčky.
URL stránek, které tvoří hlavní obsah webu, je pravděpodobně nejlepší vytvořit pouze doménovým jménem a identifikátorem obsahu, tedy používat adresy www.example.com/identifikátor, ne www.example.com/obsah/identifikátor. Příkladem hlavního obsahu, pro který se taková URL dají použít, je web s články (www.example.com/název-článku) nebo internetový obchod (www.example.com/název-produktu).
Výhodou těchto URL je, že jsou krátká, a proto si je uživatelé zapamatují a použijí je s daleko větší pravděpodobností, než delší URL. Pokud se ptáte, jak odlišit tato URL od ostatních stránek, např. kategorií, dá se to udělat snadno předřazením další části před jméno stránky. Např. jako URL kategorie by se dalo použít www.example.com/kat/jméno-kategorie.
Další možností pro tvorbu obsahových URL je kategorizace podle data publikace obsahu, např. www.example.com/2005/11/23/název-obsahu. Osobně ale nejsem příznivcem této metody, podle mého názoru je takové URL zbytečně složité.
Máte na tento článek svůj názor? Chtěli byste k němu něco dodat, něco v něm opravit? Budu rád, když se zapojíte do komentářů!
V roce 2009 jsem založil firmu Optimics – měření a optimalizace webu.
Pravidelné krátké i delší články pro manažery, majitele a tvůrce webů. Hlavními tématy jsou návrh a řízení webu, zvyšování obchodní účinnosti webu, uživatelská přívětivost (použitelnost), internetový marketing, SEO a informační architektura.
Články by vám měly pomáhat tvořit weby, které plní své cíle – tedy především vydělávají.
Autorem článků je Martin Snížek, webový konzultant. Více o mně »
→ Co dělat spíš - analýzu použitelnost nebo uživatelské testování? Zajímavý pohled: http://bit.ly/9XpwG0
→ Segmentace návštěvníků jednoduše pomocí Google Analytics, Google Website Optimizer a BTBuckets: http://bit.ly/5AFTNo (via @paveljasek)
→ Reklama vs. direct marketing: http://bit.ly/735RKC (můžete si dosadit třeba i "klasickou komunikaci" a "search marketing").
→ Asynchronní kód GA bych radši nepoužíval. Hrozný bordel v zápisu eventů a custom proměnných za to podle mě nestojí.
© Martin Snížek 2005-2010
Snizekweb.cz – Martin Snížek o webdesignu. Běží na vlastním CMS.
ISSN 1802-2103
Focus group se nehodí na testování použitelnosti
Focus group se zaměřuje na názory uživatelů, proto se nehodí pro testování použitelnosti. Využití nalezne pouze v prvotní fázi vývoje webu, při specifikaci potřebného obsahu a funkcionality. Pro ověření použitelnosti webu je daleko vhodnější uživatelské testování.